V pátek už prdíme na práci a lížem si rány, já navíc ještě ráno provádím důkladnou očistu auta, které po téměř dvou týdnech provozu v zátopové oblasti vypadá jako hrouda bahna a to jak venku, tak uvnitř. Ve dvě příjiždí ke mě Gorec, navážem z evakuačních prostor lodě a jedem. V Benátkách jsme ve čtyři. Pominu-li loňský ples, tak jsem tady po třinácti či čtrnácti letech. Na večer si najdem hospodu, zavírají tam celkem brzo, ale spát ještě nejdu, jelikož mi kluci zamkli auto i se spacíkem. Nakonec se dočkám a ustýlám si přímo u auta, je úplně jasno a vedro.

Probudím se s umytýma očima, rosa je více než bohatýrská, škoda, že jsem si před usnutím nedal trošku pasty na zuby, mohl jsem mít za sebou kompletní hygienu. Dohlásím naši výpravu, lovím z paměti registrační čísla a přikládám Robinovu průkazku, jedinou, o které víme. Pak startují kajaky, což mne moc nezajímá, tak bloumám podél vody. Kajakáři jsou zřejmě nadržení na vodu, protože prvních sto z první jízdy si to muselo zopakovat. Oficiálně kvůlivá zmršeným časům. Naštěstí to nikoho netankuje. Čas od času sedám k televizi, kde hrouda lidí sleduje na Eurosportu přenos z MS v Bourg - St. Mauritz. Při včerejších hlídkách se naši namlsali, holky druhé (Francouzky si to posichrovaly rozhodčim) a singlíři mistři. Dnes je to slabší. Ale podívání na to je prvotřídní. Voda je rychlá a těžká a trať taky není z nejlehčích. Ačkoliv považuji kajaky v podstatě za nudnou disciplínu, tak to, co předváděli ti nejlepší by se dalo přirovnat k Pelému v nejlepších letech a bralo to dech. Po poledni došla řada i na mě v pálícím sluníčku jsem vyrazil na trať. Průběh standartní, čistě, ale stabilita nula nula nic. Až ve druhé jízdě jsem začal řídit loď, nikoli ona mne a najednou to šlo rychleji. Pak už jenom dokoukat konec kajaků, Ivan Pišvejců vyjel bronz. Přitom vidím Honzu, jak přichází od trati a kdyby neměl uši, tak se směje okolo celý hlavy. Proč to neprozradil. Najevo to vyšlo až ve chvíli, kdy mi Gorec prozradil, že jeho mokré vlasy nepocházejí z koupele, ale že vyhnil :-) Večer halekačka v blízké hospodě, ale tam odsud brzy vypadnem (někteří doslova), pak bareček, diskotéčka, spacíček...

Spalo se mi dost nepohodlně, jelikož ve formanu. Na mojí karimatce si totiž ustlal jeden ze Zbuzanů a já neměl to srdce ho vysypat. Rozlámaný jsem vstal, sebral kartáček, pastu a Fandorovo benžo, které mi bylo celý večer průvodcem a šel páchat hygienu. Fandora jsem našel, kterak svůj nástroj oplakává, ale když mne (resp. mnou nesený futrál) viděl, tak pookřál. Jinak se v neděli nestalo skoro nic jiného než v sobotu, akorát u televize už taková radost nebyla, k Ivanovi už nikdo nepřibyl. Sluníčko svítilo, my kecali, neřidiči srkali z kelímků a všichni jsme relaxovali. Čas odčasu někdo zmizel, buď do stánku nebo na start. Okolo čtvrté jsme se sbalili a odjeli.

Jožka